|
Tribunový kostel – také emporový či vlastnický, je kostel opatřený emporou neboli panskou tribunou, z níž majitel přihlížel bohoslužbám. Tribunové kostely se stavěly především v románském období, plnily také útočištnou a obrannou funkci.
V Čechách je tento typ staveb běžnější než v jiných částech Evropy. Výjimečně byla tribuna v patře určena jeptiškám, jako v klášteře u svatého Jiří na Pražském hradě nebo v Doksanech; zcela ojediněle sloužila čelným osobnostem obce, jako u německé osady Poříčí (kostel svatého Petra v Praze na Poříčí). Nejčastěji bylo toto řešení použito u venkovských kostelů, které byly součástí panského dvorce, a tribuna byla určena panstvu. Na tribunu se vstupovalo po lávce či pavlači přímo z dvorce v úrovni prvního patra.
Od poloviny 13. století se začalo přesouvat privilegované místo pro fundátora dolu k oltáři. Budovala se prostornější kněžiště, jejichž součástí byly kamenné lavice. Zánik tribun ale souvisí především se zánikem panských sídel v blízkosti kostela. Šlechta si začíná stavět své hrady na izolovaných místech nebo alespoň lépe chráněné objekty - tvrze – přímo ve vsi, ale již bez přímého styku s kostelem. Přesto se tribuny vyskytují občas i později. Jedním z posledních příkladů je pavlačová tribuna v Čečovicích, zbudovaná asi kolem roku 1335.
Podrobné informace lze nalézt např. v závěrečné práci Roberta Gáji https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/61937/.
|